Žije-li člověk sám, není to žádný problém. Je-li vás už více a je asi skoro jedno, jestli s vámi žijí děti různého věku nebo třeba babička, či tchýně, stává se čím dál obtížnější někam zalézt, aby vám všichni dali takříkajíc pokoj a nechali vás chvíli v klidu rozjímat. Po tom totiž toužíme občas všichni a řekněme si to na rovinu, toaleta nebývá zrovna tím pravým místem. A i tam nemíváme často potřebný klid. Mít takový ten svůj kout, místo, které je nepsaným právem vaše a ve vaší přítomnosti vám ho všichni uvolní a vyklidí, to by si asi každý z nás přál. Ne každému se to poštěstí. Obvykle z důvodu nedostatku místa. Nezbývá pak než doufat, že se k němu třeba na stará kolena doberete. 

Ale občas místo zbývá a vy si můžete splnit takový malý sen. Jako já v teoretické půlce svého života. Koupila jsem si ušák.
Není totiž křeslo jako křeslo. Některá jsou pohodlná, jiná ne. Mají různě vysoká opěradla, opěrky pro ruce, tvrdost, tvar, atd. Vybrat si to pravé, to stojí chvíli času nebo to chce spolupráci náhody. Já se zamilovala na první pohled a při nejbližší možné příležitosti do toho šla. Ještě předtím jsem si malovala budoucí realitu v představách. Vyházela jsem starý sedací nábytek a uvolnila jeden ideální roh v obývacím pokoji.

Přemístila do něj vysokou stojací lampu, malý odkládací stolek a pak už přibylo zmíněné křeslo s podnožníkem. Je to paráda, každému to doporučuji. Mé děti vědí, že je to moje místo a respektují to a chodí se do něj ke mně tulit a číst se mnou knížky. Ušák je ohromně pohodlný, člověk do něj zapadne a jakoby se v něm schová. Dokonalá iluze úkrytu před vnějším světem. V zimě ještě deka přes nohy, i usnout se v něm dobře dá.
Než si nějaký také pořídíte, hlavně ho pořádně vyzkoušejte. Aby vás ze sezení nebolela záda a nezačalo vás brzy někde tlačit. Dejte si čas, bude vám sloužit určitě dlouho.